Předvánoční období nemusí být jen dobou všeobecného chaosu, zběsilého nakupování a stresu. Doba čtyř týdnů před Vánocemi by naopak měla ve vás vyvolávat pocity zklidnění, pohody a radostného očekávání. Ježíškovo narození by mělo pro mnohé z nás znamenat „duševní znovuzrození“, ke kterému bezesporu přispívají vánoční besídky a koncerty, bohoslužby ve všech kostelích a samozřejmě i vůně vánočního pečiva, větviček jehličnanů a čerstvého, krásně zeleného mechu.

Advent se brzy přehoupne do své druhé poloviny. Světla adventních svíček osvětlují naše domovy a je nejvyšší čas správně naplánovat poslední dny v tomto roce. Asi k největším atrakcím patří návštěvy výstav betlémů. Mekkou milovníků všech druhů betlémů již tradičně je Borotín. Dva rozměrné pohyblivé betlémy v přístavbě domu pana Františka Chlupa a také nespočet betlémů z různých materiálů nacházejících se ve sbírce Františka Chlupa mladšího – to je náš první tip a doporučení.

Druhé doporučení pro vánoční rozjímání patří již tradičně posvátnému poutnímu městu. Asi by ani nebyly Vánoce Vánocemi, kdyby k nim nepromlouval tradiční program ve velehradské bazilice. Svatoštěpánské vánoční koncerty už neodmyslitelně patří k jejich krásné atmosféře. Akce na Velehradě jsou natolik navštěvované, že vstupenky si raději obstarejte předem u CK Veligrad Tour v Uherském Hradišti. Výtěžek je vždy věnován na humanitární účely, a tak můžete spojit v té nejčistší podobě příjemné s užitečným.

Třetí doporučení je ryze přírodní. V tomto ročním období bychom měli věnovat i větší pozornost vycházkám v překrásných a stále zelených lesích. Samozřejmě můžete s sebou vzít i nějaké to krmení pro lesní zvěř a ptactvo. Není nic krásnějšího než zaposlouchat se do zimních koncertů lesního světa.

Zeleň, zejména vánoční stromek a jmelí, přináší do vašich domovů opojnou atmosféru a vůni nejkrásnějších dnů v roce. Ale jak se vlastně tato tradice vytvořila, jakou měla genezi, význam a funkci? U evropských národů bylo zvykem v době vánočních svátků dávat na různá místa v domě zelené větve z jehličnatých stromů. Je tomu tak vlastně i dodnes.

S vánoční zelení se někdy mylně spojuje vánoční stromek, který se v současné době stal dokonce symbolem Vánoc. Za první doklad osvětleného vánočního stromku uvnitř domu se považuje zpráva v brémské kronice z roku 1570 o jedli ozdobené datlemi, sladkostmi a papírovými květinami. Ve venkovském prostředí se vánoční stromek ujímal až od šedesátých let 19. století. Vánoční stromek lze právem označit za kulturní výtvor měšťanstva. Vánoční stromek zlidověl, včlenil se do systému vánočních svátků. Stal se novým symbolem Vánoc.

Až do poloviny 20. století se zdobila hlavně jedle. Později pro svou vzácnost byla nahrazena smrkem a borovicí. Stromky se zdobily například ořechy, jablíčky, perníčky, sušeným ovocem a kostkami cukru zabalenými do barevných papírků. Nechyběly ani skleněné ozdoby.

V 19. století čeští skláři začali vyrábět skleněné vánoční ozdoby, a byla to tenkrát převratná novinka, která oslnila mnoho zemí světa. Česká specialita zdobení vánočních stromků čokoládovými ozdobami a figurkami okouzlila i mnoho zemí za oceánem.

Lidé se také snažili stromky osvětlit, protože plamen o Vánocích symbolizuje pro křesťany příchod světla nebo příchod křesťanského Mesiáše a pro pohany je symbolem pohanského slunovratu.

Vánoční strom symbolizuje rajský strom. Z něho nejprve Adam a Eva utrhli zakázané ovoce a později na něm byl ukřižován Ježíš Kristus. Zelené větve stromu symbolizují nový život a zavěšené ozdoby zakázané ovoce.

Vedle křesťanů je konec roku a návrat slunovratu obdobím magickým též pro židy a Kelty. Chanuka neboli svátek světel či přesněji zasvěcení, při němž se zapalují osmiramenné chanukové svícny, se slaví podle lunárního kalendáře 25. kislevu, což vždy připadá na prosinec, tedy krátce před Vánocemi (kolem 16. prosince). Židovské Vánoce tedy začínají trochu dříve, ale asimilovaní Židé slaví dnes chanuku podobně jako křesťané Vánoce. Posílají si gratulace a dávají si dárky.

Velmi zajímavé je i keltské pojetí konce roku. Podle údajně pět tisíc let starého keltského stromového kalendáře mezi měsícem bezu a měsícem břízy existuje prázdný den, který připadá na 23. prosinec a nemá ve znamení jmelí, kterým se pravidelně dodnes 24. prosinec obdarovává. Ve všech keltských jazycích je jmelí nazýváno všelékem. Jmelí je tajemné asi proto, že si i přes zimní období uchovává kožovité zelené listy. „V podání starých Keltů jde o rostlinu, která se vymkla z vlivu kolovratu trojité bohyně, která sedí na prameni pod kořeny stromu světa a přede osud bohů i lidí. Bílé hlenovité bobule, které se v zimě na jmelí objevují, byly v keltském myšlení považovány za kapky spermatu vesmírného býka, který oplodňuje všerodící bohyně. Uřezání jmelí zlatým srpem se rovnalo kastraci boha a zároveň osvojení si jeho kosmických plodivých sil.“ (K. Hvížďala – aktuálně. cz)

Každopádně dodnes se věří v kouzelnou moc jmelí, a proto se také dodnes kupuje.

Jaké křesťanské, židovské nebo pohanské rituály si zvolíte právě vy, to není to hlavní a podstatné. Rozhodující je stav naší mysli i chování. Zapomeňte alespoň o Vánocích na všední starosti a nalaďte se mírumilovně, citově a vychutnejte si klid a pohodu plnými doušky a možná vám to vydrží i celý příští rok. Zkuste to. Tento dárek si můžete nadělit sami, ať jste chudí nebo bohatí, zdraví nebo nemocní.

PaP