Vypravěč: Na lesní mýtině v chatě pod hřebenem,
žil malý Smolíček s dobrákem jelenem.
Aby si v pustině ukrátil chvíli,
vymyslel brannou hru o závod k cíli.
Poslal vždy jelena natrhat brusinky,
a potom zavolal kámošky Jezinky.
Ty ho hned k jeskyni vlekly za pačesy,
Smolíček záhy však zařval jak na lesy.
Smolíček: Za hory, za doly
mé zlaté parohy,
kde se pasou?
Smolíčka Pacholíčka Jezinky nesou!
Jelen: Teď abych uháněl do stráně nahoru,
ten blbec už zase nezavřel závoru.
Mám já to po daru na stará kolena,
lítat furt po lese jak sova pálená.
Vypravěč: Pak jelen vyrazil zachránit Smolíčka
a jednu z Jezinek přitom kop do líčka.
Té ihned naskočil moncl jak jelito,
v místě kam dopadlo to sudo kopyto.
Byla to sice jen nešťastná náhoda,
z palouku rázem však zmizela pohoda.
Jezinka: Na lesní žínku si vztáhl své kopyto?
Víš-li ty surovče jak vůbec bolí to?
Teď už se nedivím že tvoje parohy,
rostou ti až někam do výše oblohy.
Jestli si i svou laň nakopal do líčka,
zahnula, a teď máš bastarda Smolíčka.
(Bastard) Smolíček: Že já tě Jezinko přetáhnu potěhem,
co na tom, že máma utekla s medvědem?
Jen příde říje zas jelen zadupá,
a maminek bude, že nestačí chalupa.
Však někdy zajdi k nám, ať vidíš co je zač,
takovej citově vyprahlej paroháč.
Jelen: Maminky budou, o to se postarám,
jen jestli ňáká z nich vydrží do jara.
Občas se snad každá prohřeší nevěrou,
a navíc potvory moc toho sežerou.
Proto je občas do lesa vyvedu,
procházkou na dostřel jednoho posedu.
Myslivci jsou sice slepí jak patrony,
zvládnou však potrestat splašený hormony.
A jak ztrestat Smolíčka Pacholíčka? Opíše projevy Grebeníčka!
