BISKUP VOJTĚCH CIKRLE
V letošním roce slaví vaše diecéze významné výročí 230 let svého trvání. Všichni pracují na téže vinici Boží a měli by tedy spolupracovat ve všech oblastech. „Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal, tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti“ (1 Petr 4,10). Tyto rozdílné služby v církevní oblasti je třeba koordinovat. Vy řídíte velký církevní „úřad“.
Jak se vám daří naplňovat cíle, které jste si vytyčil?
Cíl mám stále jediný – aby diecéze byla živým organismem. Všichni jsme stále na cestě a je obtížné odhadovat, jaký kus jsme na ní už ušli. Navíc – cíl není statický, proto není možné podívat se na tachometr a odečíst počet kilometrů a rychlost.
V mnohých farnostech vaší diecéze pracují pastorační rady farnosti, farní rady a diecézní centra. Vaše práce má velmi dobrý organizační systém i řád, plánujete, zkoumáte, jak bude vaše činnost vypadat za 5 či 10 let, věnujete se ekonomice i rozsáhlé charitativní činnosti. Jste vlastně nadneseně řečeno generálním ředitelem neziskové organizace. Jak to všechno zvládáte?
Je samozřejmé, že diecéze musí mít organizační systém i řád. Ten je daný jednak Kodexem církevního práva, který se vyvíjí dlouhá staletí, jednak zákony platnými v naší republice. Všechno to je obrazně řečeno kluzištěm, na kterém se hraje. Nejdůležitější je však to, co se na kluzišti hraje a s jakým nasazením. Dobrý hráč musí předpokládat, co se může stát v následujících okamžicích, stejně tak musí i církev žít s výhledem dopředu. Jinak to ani nejde. A jak jsme hru zvládali, připravili a využili šance, to bude jasné až za řadu let.
Druhý vatikánský koncil a také biskupský synod v r. 1987 zdůraznil úlohu laiků v životě církve. Za život místní církevní obce nesou zodpovědnost všichni, kteří ji vytvářejí, tj. jak laici, tak řeholníci, tak kněží. Jižní Morava a Vysočina má poměrně hodně věřících; jak budete postupovat, aby vás ani do budoucna neubylo? Jak pracujete s mládeží?
Jak jste uvedli, církev sama sebe nevnímá jako organizaci, ve které je šéf a jemu podřízení zaměstnanci, ale je organismem, v němž má každý své nezastupitelné poslání a všichni tvoří jedno tělo. V církvi jsou různé služby, které nemohou být viděny antagonismem šéfové versus plebejci, protože hlavou tohoto organismu, živého těla církve, je jednoznačně Ježíš Kristus. Když jsem před řadou let vyhlásil v brněnské diecézi jako prioritu péči o rodinu a o farnost, chtěl jsem tím právě toto vnímání církve zdůraznit. Z toho samozřejmě vyplývá víc věcí, ale jednou z nich je skutečnost, že tím nejdůležitějším není počet věřících, ale jejich autenticita.
Dále, že mládež není důležitější než senioři a nemocní. Ve zmiňovaném těle má každý stav a věk svou nenahraditelnou funkci.
Kdo se může stát členem pastorační rady?
Členem pastorační rady se může stát každý důvěryhodný praktikující katolík.
Nesmíme zapomenout a současně poděkovat vám za charitativní akce. Při příležitosti oslav 230. výročí založení brněnské diecéze, právě v den slavnosti svatých apoštolů Petra a Pavla, diecézních patronů, jste předal 45 medailí jako ocenění obětavé služby pro církev. Nechcete alespoň ve stručnosti připomenout zásluhy lidí, které jste ocenil?
Letošní rok je pro mě velkou příležitostí poděkovat všem, kteří svým životem a obětavou službou (nejen pro církev, ale i pro ostatní) pomáhají přinášet do dnešní společnosti to nejvzácnější – lásku, odpuštění, trpělivost, toleranci, úctu… Přál jsem si poděkovat lidem, kteří své obdarování různými schopnostmi dali do služby druhým. A toto jsem oceňoval u desítek kněží i laiků v nejrůznějších profesích i oblastech činnosti.
Jak by vaše diecéze měla vypadat za 5 či 10 let?
Přál bych si, aby byla stále živým organismem, který je v určité symbióze s prostředím, ve kterém žije, a zároveň přijímá „živiny“ odjinud.
Setkal jste se osobně jistě s papežem Benediktem XVI., čím vás zaujal? Přijede někdy do Brna?
S papežem Benediktem jsem se před i po jeho zvolení setkal několikrát a vždy jsem si vážil jeho lidskosti, úžasné vzdělanosti a schopnosti vystihnout podstatu věci. O jeho návštěvě Brna už se jednou jednalo a věřím, že se někdy uskuteční.
Jaké byly vaše dojmy při vaší poslední návštěvě české jednotky v Afghánistánu? Jak je podle Vás možno čelit mezinárodnímu terorismu a válkám?
Služba našich i zahraničních vojáků je v Afghánistánu těžká fyzicky i psychicky. U televizních záběrů nemáme ponětí o tom, jaké je tam teplo či zima, jak se spí dvě stě metrů od ranveje vojenského i civilního letiště, jakému vypětí a stresu jsou vystaveni… Je to skutečně těžká služba.
Pokud se jedná o další část otázky, zdá se, že válce a její zastřenější formě – terorismu – se dá čelit lepší spoluprací a koordinací mezinárodních institucí. Ovšem vlastních příčin může být mnoho. Sociální nerovnost a nespravedlnost, pýcha, závist, panovačnost, opovrhování a podobně. V souladu s jedním církevním dokumentem jsem přesvědčený, že nevyrovnanosti, kterými trpí dnešní svět, souvisejí s hlubší nevyrovnaností, která je v srdci člověka. Potom zmíněná spolupráce mezinárodních institucí nezasahuje příčiny, ale převážně následky.
Při prezentaci vaší činnosti vám rozhodně v dnešní době pomáhá internet, televize a rádio. V poslední době natáčí Česká televize nový pořad Po hladině, zcela programově se otázkami církve zabývá Rádio Proglas. Jaký je váš vztah k nejnovějším poznatkům v oblasti vědy a techniky, jak se to shoduje s vaší filozofií a jak konečně hodnotíte pořady výše jmenované?
Celý život se zájmem sleduji nejnovější objevy v oblasti vědy a techniky. Jako kluk jsem se vždy těšil na nové číslo časopisu Věda a technika mládeže, dodnes odebírám časopis Vesmír, v novinách stránku věnovanou těmto tématům zásadně nepřeskakuji a na internetu mám tuto tematiku pod ikonkou „oblíbené“. Mezi vědou a vírou jsem nikdy necítil rozpor. Co se týká duchovních pořadů v médiích, jsem za ně vděčný, ale moc příležitostí k jejich sledování nemám.
Měsíčník Kabrňák je jediným časopisem v současné době, který propaguje to nejlepší z Moravy a Vysočiny, toto periodikum vzniklo teprve před několika měsíci, ale již v tuto chvíli je rozhovor právě s Vámi i oceněním naší práce. Co byste nově narozenému Kabrňákovi dal do vínku?
Kabrňákovi přeji, aby přispíval k šíření pokoje a radosti mezi lidmi, aby vždy sbližoval a nikdy nerozděloval.
Blíží se konec roku a ten je spjat s významnými církevními událostmi. Na vaše poselství jistě čeká mnoho lidí z Moravy a Vysočiny. Co byste jim vzkázal do nového roku?
Možná bylo nebe plné hvězd, když se kdysi tři mudrci z Východu rozhodli vyjít za hvězdou, která byla znamením Krále králů. I na dnešním nebi je mnoho hvězd. Záleží na každém, jestli vyjde za stejnou, jako před staletími mudrci. A jestli ano, potom i my prožijeme radost mudrců i pastýřů na konci jejich hledání – něco uvnitř svého srdce, něco, co se dá těžko pojmenovat, něco, co je láskyplným dotekem Boha. Přeji vám všem, ať světlo, které naplnilo pastýře i mudrce radostí, zazáří i vám.
Mat, PaP
Foto: Libor Teplý, Vít Kobza, Antonín Basler
Ukázky z knihy Vojtěcha Cikrleho VÁNOČNÍ VARIACE
„Pod stromeček všem přeji ne množství krásně zabalených dárků, ale dar síly k odpuštění a smíření, čas pro naslouchání druhým, zejména starým a nemocným.
Přeji odvahu k nasazení všech vlastních schopností, talentu i vynalézavosti pro to, aby se ten druhý dokázal usmát a znovu pocítil, že ho má někdo rád a že o něho stojí.
Přeji všem odvahu k přijetí Božího Syna, který přišel na tuto zem právě proto, aby byl s námi a pro nás; aby nás obdaroval tím, co nám nikdo jiný dát nemůže.“ (str. 23)
„Boží láska úžasně obdarovává právě tím, co je v lidských očích tak nepatrné a bezmocné.“ (str. 39)
Non ego, sed tu
(Ne já, ale ty)
