Leží na řece Hudson a Východní řece, které obepínají nejvýstavnější jižní část – Manhattan a severně ležící část – Bronx. Severovýchodně od nich se rozprostírá Queens a jihovýchodně Brooklyn. Dopravní spojení s Manhattanem zajišťuje soustava tunelů a mostů. Hustý provoz v několika pruzích zakazuje odbočení doleva, a vyvstane li tato potřeba, nutno třikrát odbočit vpravo.

Kdo by si jen pomyslel v době, kdy holandští přistěhovalci za směšných dvacet dolarů koupili od indiánů část území jižního Manhattanu, že tu bude někdy město s dvaceti miliony obyvatel! Manhattan je stroze pravoúhlý. Západovýchodně vedou ulice (Street). A od severu k jihu třídy (Avenue). Pro snazší orientaci většinou nemají jména, ale jsou očíslovány – třídy od východu na západ a ulice od jihu k severu. Pak si stačí jen zapamatovat, že 5. Avenue půlí ulice na západní (označení W) a východní část (E) a už se tu neztratíte. Systému se vymyká jen Broadway, která nejenže vede šikmo, ale má i jméno!

Letiště je zpravidla to první, s čím se ve městě setkáte. To největší je Kennedyho letiště, které odbaví ročně více než 35 milionů cestujících. Letiště JFK leží na jihovýchodě čtvrti Queens, každá letecká společnost má zpravidla svůj terminál. Z letiště se dostanete buď okružním autobusem do půjčovny aut, nebo známým žlutým „yellow cab“ taxíkem. Taxa na Manhattan je asi 50 USD a trvá 20 až 30 minut.

Metrem do centra se lze dostat za cca 50 minut. Subway, které je provozováno od roku 1904, má své kouzlo, i když zejména v rušných částech budete ohromeni dobře organizovaných chaosem. Systém metra v NYC je komplikovaný. Je nutné mít plánek a zjistit si, kde vaše linka staví a kde ne, popřípadě bedlivě poslouchat „hlasatelku". Je dobré používat označené stanice, v nichž staví všechny projíždějící linky. Placení za metro je jednoduché, u každého turniketu uvidíte automat, jízdenka stojí 2 USD a dá se zde zbavit drobných. Na Manhattanu je umístěno metro těsně pod zemí a v létě je tam pořádné vedro. Metro v New Yorku jezdí i nad zemí, ale není dovoleno fotit (ani ve stanici). Ani se tomu nedivím, protože se tady jednoznačně preferuje funkčnost nad estetikou. Ve většině stanic se vámneodbytně vemlouvá doba prohibice a je vidno, že městský rozpočet je příliš nerozmazluje. Když jsem vycházel ven otočnými turnikety s mřížemi, zabraňujícími opětovnému nástupu, připomněl jsem si své působení na výstavbě jedné elektrárny, kde nám pomáhaly i osoby ve výkonu trestu.

Pracovní povinnosti mě zavály na ostrov Long Island, který je široký asi 30 km a dlouhý něco přes 100 km. Je považován za předměstí NYC a jeho pupeční šňůrou jsou dvě asi osmiproudé dálnice. I přes jejich velikost jsou dvakrát denně ucpané auty občanů zapojených do pracovního procesu. Volněji bylo jen o víkendu, ale pokud se člověk chce podívat přímo na Manhattan, je lepší použít místní železnici (Rail Road). Cesta ze středu Long Islandu trvá necelou hodinu. Vlaky jezdí přesně podle tištěného jízdního řádu. Večer tam mžikově zhasíná světlo, neboť pantograf snímá třetí kolejnici vedenou po boku kolejiště a chvílemi ztrácí kontakt v místech jejich spojů. Zvenku to působí komicky, když jede vlak a postupně se zhasíná světlo v každém vagonu. Netěší to čtenáře, kteří potom čtou některý odstavec vícekrát. Jinak je to bezpečné, protože napájecí kolejnice je umístěna na protilehlé straně kolejiště, než je vstup do soupravy. Proto nechápu, jak se podařilo jednomu Polákovi, že při konání potřeby zde bylo jeho posledním. Průvodčí procvakávající lístky jsou mnohdy dost rázovité figurky. Někteří nevracejí lístky do rukou, ale zastrkují je zákeřně do štěrbiny mezi sedadlem a opěradlem. Oni sice mají přehled, ale vracející se roztržitý cestující se pak marně šacuje na peronu, byl-li to lístek zpáteční.

Penn Station (křižovatka Broadway a 34. ulice) je strategicky skvěle umístěná podzemní konečná stanice železnice na Manhattanu. Většina důležitých pamětihodností je na zdejší poměry „v blízkém okolí“. Posuďte sami. Madison SquareGarden (8. Ave x 33. St), Empire State Building (5. Ave x 34. St), Flatiron Building (Broadway x 23. St), Times Square (Broadway x 42. St), Rockefeler Center (6. Ave x 47. St).

Vklíněná mezi mrakodrapy leží specifická, v porovnání s okolím nízká budova Madison Square Garden. Kromě koncertů se tu odehrávají především sportovní zápasy hlavně v Americe populárním ledním hokeji a basketbalu.

Empire State Building je zikkurratová budova z třicátých let minulého století, má 381 metrů (s věží asi 440m).

Flatiron Building z počátku dvacátého století byla jedna z prvních budov, která díky konstrukci z ocele, mohla dosáhnout v té době jen těžko proveditelné výšky 87 m.

Náměstí Times Square dostalo své jméno podle výškové budovy Times Tower, dřívějšího sídla listu New York Times. Times Square zabírá prostor mezi Šestou a Osmou avenue od 42. po 47. ulici. Je to srdce New Yorku s divadly a premiérovými kiny.

Obchodů je zde samozřejmě bezpočet, nicméně nákupuchtivé určitě zaujme největší světový obchodní dům Macy's na rohu 34. Street a Broadway.

Rockefeler Center vzniklo jako město veměstě; jako vyplnění prostorumezi budovami slouží zahrady a umělecká díla.

Poblíž Rockefeler Centra se nalézá i katolická katedrála svatého Patricka. Její stísněná poloha mezi vysokými mrakodrapy jakoby odrážela postavení katolické církve (jen 20 % ze všech věřících v USA) v převaze církví protestantských.

Central Park je cca 800 metrů široký a asi 4 kilometry dlouhý obdélník plný luk, stromů a jezírek. Současná architektonická podoba byla parku dána koncem 50. let dvacátého století.

Ve dne je to dosti bezpečná oblast, kam můžete celkem bez obav vyrazit na procházku nebo projížďku fiakrem. Lavičkymají sponzory, jejichž jména jsou na mosazných štítcích. Být sponzorem je prestižní záležitost.

Museum Natural History se nalézá v blízkosti Central Parku. Vstupné je lidové asi 15 USD, jen některé suvenýry se zdají trochu drahé, např. tomahawk za 65 USD.

Přírodopisné expozice se nalézají ve čtyřech patrech. Samozřejmě mají návštěvníci možnost zhlédnout projekce, nakoupit si v obchodech, občerstvit se v kavárnách a je zde i planetárium. Zprvu mě překvapily velmi strohé popisy u exponátů, ale v rohu každé místnosti je počítač s dalšími informacemi pro hloubavé návštěvníky, není jich mnoho. Upřímně řečeno není se čemu divit. Rozlehlost muzea je obrovská a udržet pozornost se v průběhu času stále méně daří. Nakonec jsem si už připadal, jako když pan Srstka ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný provádí exkurzi Bierhanzlovou továrnou: „Kachny, … kachny“.

Když jsme u kachen, tak bernešek bylo na Long Islandu spousta. Využívajíce toho, že jsou chráněné, vesele hnojily travnaté plochy i s chodníky. Žízní nestrádaly, protože trysky u stromů několikrát denně rozprašovaly do okolí životodárnou vodu.

Na jihu Manhattanu je zelená oáza Battery Park s pevností Castle Clinton, která dříve bránila ostrov proti nepřátelům. Odtud lze podniknout vyjížďku lodí na Sochu Svobody nebo Staten Island. Trasou na Staten Island se projíždí okolo sochy Svobody a výlet skýtá krásný pohled na samotný dolní Manhattan. V porovnání s trajektempřímo k sošeSvobody se jednáoprakticky stejně krásné výhledy, nicméně Staten Island Ferry je zdarma a navíc odpadá dlouhé čekání u sochy Svobody na vyhlídku a zpáteční trajekt.

Staten Island a Brooklyn spojuje Verrazano Bridge, který je pojmenován po prvním mořeplavci, který sem připlul, a musí pod ním proplout každá loď směřující do newyorského přístavu. Most je z roku 1964 a pyšní se 212 metrů vysokými věžemi, vzdálenými asi 1300metrů, jejichž špičky musejí být odkloněny asi 4 cm od sebe, aby kompenzovaly zakřivení zemského povrchu. V důsledku tepelné dilatace lan jemost v létě asi o 3,5 metru níže než v zimě.

V Brooklynu se nalézá New York Aquarium, vstupné 12 USD je opravdu nízké. Asi v deseti bazénech lze vidět až několik přehršlí mořských živočichů od mořského koníka přes žraloky až po velrybu.

Dále je tu program se cvičenými tuleni adelfíny.Velký­bazén, který sedáprohlížet shora, ale i zdola jako v akváriu. V Brooklynu se člověk najednou ocitne v ulicích s nápisy v azbuce. Je to ruská čtvrť, kousek dál je zase kubánská čtvrť. Národy se většinou drží v komunitách, život je tak snadnější.Místní se na emigranty dívají spatra a neberou jemezi sebe.

Brooklyn a Manhattan spojuje známý Brooklynský most pozoruhodné konstrukce z roku 1883. Nahoře je pro pěší a dole pro auta.

Na Long Islandu v městečku Cold Spring Harbor, známém jako sídlo lovců velryb, jeWhaling Museum. Uvnitř je expozice věnovaná těmto odvážnýmlidem. Návštěvník zaplatí asi deset dolarů a obdrží kazetový přehrávač s nahraným vícejazyčným výkladem (čeština chyběla) a vydá se na trasu. Na závěr je promítnut autentický film. Člověka trochu zamrazí, když se dozví, že na místním hřbitově jsou po léta prakticky na náhrobcích jen ženská jména.

Při sobotním nákupu jsem se seznámil s příjemnou Afroameričankou v nejlepších letech. Pojem černoška (negress) se zde používá jen hanlivě. Mířila se svými dvěma dospívajícími dcerami na pláž a nabídla mně, že mě vezmou s sebou. I když mi to imponovalo, odmítl jsem. Ta nejmladší a nejtenčí z trojlístku, barokními tvary se pyšnících grácií, měla jistě na kilogramové váze tříciferný údaj. Podél Long Islandu jsou obrovské pláže Jones Beach, Long Beach, Robert Moses Beach. Usoudil jsem, že v horkých víkendech je jejich návštěva příjemná, parkování i vstup jsou zdarma.Platí se pouze záloha na slunečník (10 USD), pokud ho chcete. Není zde sice zaznamenán případ napadení žralokem, ale byl jsem upozorněn na vyplavené ostré, hranaté černé skořápky, které byly žraločímvajíčkem. Mohly sempřiplavat zdaleka, a nebyl to rozhodně důvod, proč lidé většinou postávali na kraji a domoře plavat moc nechodili. Koupání v Atlantiku má totiž svoje specifika. Vlny jsou zde velké a pravidelné. Asi 10 metrů od břehu se vytváří dost těžce překonatelná vodní bariéra. Potkává se tu příchozí půldruhéhometru vysoká vlna se skoro stejně velkou odchozí vlnou, která s sebou odnáší i horní vrstvu jemného písku, na němž člověk stojí. Vodymilovný nešťastník je živlem uchopen, otočen a mrštěn na dno. Je to sice jen do písku, ale dost to bolí a o oděrky není nouze. Pro ty, kteří nemají takové štěstí, přijede sanitka. Za den se tu objeví asi dvakrát. Ale podaří- li se správně načasovat překonání vodní bariéry a sebere-li člověk dostatek odvahy, odměnou je skvělé plavání. Pokud se plavec dostane do větší vzdálenosti, než je ochoten tolerovat na ocelovémstožáru sedící plavčík, ozve se píšťalka vybízející k návratu. Posty plavčíků jsou asi po 250ma na oficiální pláži jich je šest až osm. Dále už je nedozorovaná pláž, na které je prováděn pouze dohled dívčinou v uniformě pobřežní hlídky, občas projíždějící na čtyřkolce.

Je zde dost nepochopitelný systém nudapláží. Podél pláže se pravidelně asi po 50 metrech střídají úseky s povoleným a zakázaným svlékáním. Tyto jsou označeny pouze cedulkami a nikde ploty, ale dodržování je až nesmyslně striktně kontrolováno. Byl jsem svědkem, když pobřežní hlídka zastavila u jedné dámy, která si odložila horní díl plavek, ač seděla v „oblečené zóně“. Dotyčná se musela obléknout, i když asi tři metry od ní byli, už ve „své“ zóně, nudisté. Překvapilo mě to, stejně jako skutečnost, že se dáma po odjezdu hlídky opět nesvlékla, jak by se tomu stalo u nás. Asi věděla, že při příštím průjezdu by se to neobešlo jen napomenutím.

Nad plážemi poletují letadla s různými reklamními plakáty, zaujala mě i zajímavá reklama, kdy jakési upravené práškovací letadlo za sebou zanechávalo nápisy z pozvolna se rozptylujících bo­dů.

Amerika je země kontrastů, stačí přejít tři čtyři ulice dál od livrejovaných dveřníků u luxusních hotelů a ocitnete se u bezdomovce v brlohu z kartonových krabic. Opěvovaná svoboda je hezká věc, ale když je doprovázena spoustou tabulek s příkazy a nařízeními, které je nutno respektovat, nechce-li se člověk stát podezřelým, tak už se to tak nejeví. Lidé zde jsou dost uspěchaní, což se projeví nervoznitou a prostě vlídnost se tu postrádá. Chybí ochota někomu něco vysvětlit či pomoci. Opravdu nevím, zdali bych se zde chtěl usadit natrvalo.

Z cest pana Zdeňka Smejkala