NEJMENŠÍ JEZDECKÁ SOCHA NA SVĚTĚ a 15. narozeniny zcela ojedinělého Muzea rekordů a kuriozit Pelhřimov

Když už se nějaké náměstí nazývá podle některé významné osobnosti, povětšinou tam stojí i socha onoho příslušného státníka, vojevůdce či umělce. Na Masarykově náměstí v Pelhřimově – městě rekordů, ale žádný Masaryk nestojí. Tedy až dosud. Od 25. června ho bude zdobit socha kuriózní a rekordní zároveň : nejmenší jezdecká socha na světě!
Výtvarník Lubomír Vaněk totiž vytvořil pro Muzeum rekordů a kuriozit k jeho 15. narozeninám – miniaturní sochu prvního československého prezidenta T. G. Masaryka o rozměrech 9×9 mm. Třetí rozměr sochy jsou pouhopouhé 2 mm. Modelem rekordmanovi byly čtyři fotografie T. G. M. , z toho dvě portrétní a dvě zachycující státníka na koni. Dílo rekordman po dvou měsících příprav a zkoušek materiálů vytvaroval do definitivní podoby pod lupou s osminásobným zvětšením. Navíc všechny detaily a rysy obličeje, které přesně odpovídají skutečnosti, vytvaroval jehlou – ničím jiným by to ani nešlo! Hmota, z níž byla nejmenší socha vytvořena, byla následně vytvrzena tepelnou cestou – tedy klasicky vypálena. Miniatura jezdecké sochy T. G. M. o velikosti přibližně dvou zápalkových hlaviček bude slavnostně instalována na budově radnice v centru města, přímo pod červenou tabulí s nápisem Masarykovo náměstí. Unikátní miniaturní socha, opatřená tabulkou s vysvětlujícím dvojjazyčným textem a fotografickou zvětšeninou dílka, bude ve čtvrtek rovněž zapsána do České knihy rekordů. Její nové vydání vyjde letos na podzim, a bude zde tudíž zaznamenána nejen nejmenší, ale také největší jezdecká socha v Evropě. Obě jsou totiž dílem českých umělců – ta největší (jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova) se totiž tyčí v Praze na Vítkově.
Ale POZOR : ke všemu kolem miniatury Lubomíra Vaňka vůbec nemuselo dojít : Sošku – coby neznámý drobek – málem (těsně před jejím dokončením) slízla ze stolu kočka Sněhurka patřící samotnému rekordmanovi, který jí ale naštěstí na poslední chvíli a se slovy : „Jedeš, ty potvoro!“ – utěrkou odehnal.

Muzeum rekordů a kuriozit, jehož je miniatura nejnovějším exponátem, si připomíná 15. výročí svého založení je :
Největší, nejmenší, nejdelší, nejtěžší, nejrychlejší, nejvytrvalejší …, to vše jsou přívlastky, s nimiž se v jeho expozici setkáte na každém kroku. Ve střední Evropě zcela ojedinělé muzeum je živým organismem, který se stále mění a který také inspiruje stovky lidí k vytváření nových a nových rekordů. K překračování hranic lidských možností … Loni si sem našlo cestu přes 25 tisíc návštěvníků, kteří měli možnost prohlédnout si kolem pěti set trojrozměrných exponátů a rozsáhlou stále obměňovanou fotografickou dokumentaci jednotlivých rekordních počinů českých kutilů, sportovců, kaskadérů, recesistů, sběratelů či výsledků práce organizátorů hromadných akcí. Muzeum rekordů a kuriozit, mapující unikátní výkony českých a světových rekordmanů zapsaných nejen v České knize rekordů, sídlí v Dolní bráně, ve spodní části náměstí v Pelhřimově – českém městě rekordů. Chcete-li navštívit jednu z mála institucí tohoto druhu na starém kontinentě a jedinou ve střední Evropě (ale i řadu památek a nádhernou přírodu v okolí), stačí sjet na dálnici D1 na polovině cesty mezi Prahou a Brnem u Humpolce. Odtud je to 15 km. Muzeum sídlí v historické věži sloužící v minulosti jako součást opevnění města.
V pěti patrech expozice se podařilo nashromáždit unikátní exponáty jinde na světě se nevyskytující. Muzeum rekordů a kuriozit zve své návštěvníky na exkurzi do světa miniatur i obřích věcí, siláků i akrobatů, výrobců nekonečných hlavolamů i kaskadérů padajících do osmdesátimetrových hlubin.
Před 4 lety byla navíc otevřena druhá expozice Muzea rekordů a kuriozit s názvem Zlaté české ručičky – UNIKÁTY ZE SIREK.
K vidění jsou zde funkční kytary, housle, mandolíny, vázy, obrazy – vše ze sirek. Přes 90 exponátů, 571 871 sirek a 248 344 zápalkových hlaviček, 63 310 hodin práce jediného člověka (autor: Tomáš Korda), + funkční kamenný mikrofon, parní stroj ze skla, obří svíce z včelího vosku, největší „půllitr“, největší vyšívanou mapu Evropy, sochy vyřezané motorovkou … a desítky dalších českých NEJ …
Ve vlastním muzeu nelze rozhodně přehlédnout třímetrový zubní kartáček, pro fintily a fintilky jsou tu k vidění košile a kalhoty zhotovené z knoflíků, komfortní obleček ze spínacích špendlíků nebo největší pyžamo na světě dlouhé devět metrů, do kterého se najednou může obléci až devadesát osm lidí. Jedlíci a mlsalové si také přijdou na své neboť mohou obdivovat největší české lízátko s půlmetrovým průměrem, obraz pelhřimovského Masarykova náměstí o rozměrech 120×200 cm vyrobený kompletně celý ze špaget, kolínek, makarónů a dalších (celkem osmi) druhů těstovin, největší šálek či největší lžíci z jednoho kusu dřeva dlouhou přes dva a půl metru. Z dalších exponátů jistě stojí za zmínku sochy vyřezané ze špejlí, malby na semínkách či pomlázka upletená ze čtyř vlasů, nejmenší kniha, nejmenší plyšový medvídek, největší vejce nebo obří i miniaturní pomlázky …
Obři nad 205 cm výšky, dospělí trpaslíci pod 135 cm a tlouštíci s obvodem pasu nad 145 cm mají do Muzea rekordů a kuriozit vstup zdarma, stejně jako v prvém prázdninovém týdnu děti, které přinesou ukázat své vysvědčení se samými jedničkami !
Obě expozice spojuje stezka s názvem „Procházka Českou knihou rekordů“ :

  • přibližně 1,5 km dlouhý okruh centrem Pelhřimova – města rekordů, na níž si můžete si můžete prohlédnout obří exponáty, seznámit se s řadou rekordmanů a na třech zvukových tabulích si dle vlastního výběru zadat a vyposlechnout přes 300 rekordních údajů z České knihy rekordů a to i v angličtině a němčině a posedět na zahradě Domu dobrých dnů mezi obřím nádobím z rekordní kuchyně Agentury Dobrý den.

I Vy buďte NEJ… a dejte nám o tom vědět. Tento slogan provází celá léta činnosti Agentury Dobrý den a vlastně neříká nic jiného, než : „Neseďte lidi doma na zadku a pojďte se společně s námi o něco zajímavého snažit. Každý něco umíme. Tak pojďme posadit pomyslnou třešničku v podobě rekordu každý na ten svůj dort. Ať už je veliký a načančaný anebo docela malý a skromně ozdobený. Vždyť – kdo si hraje, nezlobí!