Slovy klasika řečeno „tenhle způsob léta se mi zdá poněkud nešťastný". Zima téměř až do prvního letního slunovratu, trvale pod mrakem a bez sluníčka, a naráz bez varování téměř třicetistupňová vedra. Nevím, jestli za to může ona sopka a její popílek, ale v poslední době je nejisté nejen počasí, ale i celá naše budoucnost. Příroda nám pomalu začíná dávat najevo, že neporučíme větru, dešti a že jsme také zatím krátcí na zemětřesy, povodně, hurikány a tsunami.
Vlastně můžeme být šťastni, že jsme právě ti, co ještě nebyli v nepravý čas na nesprávném místě.
Dá se ovšem říci, že letos se přírodní živly přiřítily i do oblastí politických. Zemětřesení postihlo nejednu politickou stranu a nejednoho zkorumpovaného muže či ženu. Zdá se, že jak příroda, tak i politika mají svoji samočistící schopnost.
K létu patří blankytně modrá obloha, čistá studánka, pestrobarevný motýlek i ranní kapky rosy. Štěstí, co je to štěstí? Muška jenom zlatá? Štěstí je radovat se z maličkostí – usínat jen tak na zeleném mechovém polštáři ve stínu moudrých stoletých stromů a k tomu poslouchat ptačí filharmonii.
Buďme šťastni, že v čase letním nabereme sílu pro ten čas zimní, protože mnohým z nás možná zmrzne i úsměv na tváři. Opět budeme potřebovat štěstí, abychom se jen tak náhodou neocitli v situaci a na místě, kde právě rozhodoval onen čas – hodina, minuta, sekunda – ten pověstný zlomek okamžiku…, který je vždy rozhodující.
 
Kabrňák