Za vším stojí a za všechno může stéblo šáchoru papírodárného, který rostl a byl těžen ve starověkém Egyptě. Ten byl také centrem výroby a posléze i vývozu papyru do celého Středomoří. Preferovaný materiál v celém antickém světě byl vynálezem obrovského významu. Slovo papyrus pochází ze staroegyptštiny, kde slovo papuro znamená „patřící králi“. Papyrus se používal přibližně do roku 1100 po Kr., od 2. století po Kr. začal být papyrus nahrazován novým, pergamenem. Na papyrus se psalo násadkami ze seříznutého rákosu. Inkoust se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy. Jednotlivé listy papyrusu se lepily za sebe škrobovou kaší, a tak vznikl i několik metrů dlouhý svitek. Kromě svitků se později používaly i papyrové kodexy. Ty byly svázány na způsob dnešní knihy a listy byly popsány z obou stran. Již v té době se papyrus vyráběl v několika kvalitách, které se pak lišily i cenou. Světoznámý je Goleniščevův papyrus – moskevský matematický papyrus, Turínský papyrus – obsahuje seznam egyptských panovníků, Harrisův papyrus – jeho délka byla přes čtyřicet metrů a šířka větší než 40 cm.

Nástupcem papyrusu je pergamen, který se vyráběl ze sušené a hlazené oslí, vepřové, kozí, ovčí a telecí kůže, získal jméno podle maloasijského města Pergamon. Výlučnou psací látkou se stal až od začátku 13. století. Vyráběly se pergameny jihoevropské, středoevropské a byzantské. V dobách, kdy habsburskou říši ovládla byrokracie, v českých zemích se žertem říkalo, že říši vládne husa a osel (psací husí brk a oslí kůže pergamenu). Po celou dobu byla největší nevýhodou pergamenu jeho vysoká cena. Aby se materiálem šetřilo, často se původní text vyškrabával a list se po-užíval znovu. Od 14. století začal pergamen vytlačovat papír, ale pergamen byl trvanlivější než papír, a tak pro důležité dokumenty byl používán dokonce i ve století sedmnáctém a osmnáctém. Pergamen se stal znakem důležitosti a významnosti a tento význam má ve výjimečných případech dodnes.

V průběhu šestnáctého století papír definitivně zvítězil. Byl sice méně kvalitní než pergamen, ale byl mnohem levnější. Psaných informací přibývalo a hledalo se na šíření informací nové médium. Papír se stal nositelem informací a měl výlučné postavení po mnoho století. Zajímavé je, že papír byl vynalezen někdy ve třetím tisíciletí před naším letopočtem v Číně, kde byl vyráběn z konopí a později z hedvábných a lněných hadrů. V Evropě první papíry vznikly až ve 12. století a v Čechách se začal papír vyrábět v 16. století. Původní ruční výroba byla postupně nahrazena výrobou strojovou. Ať se jednalo o papyrus, pergamen nebo papír – vždy šlo o zvláštní druh nosiče, který obsahoval informaci, která byla šířena a posléze archivována. Původní informační funkce byla v průběhu staletí rozšiřována a modifikována. Od záznamů událostí, zaevidování privilegií se postupně na papír zapisovaly také jakési úřední záznamy jednání a nám již dobře známé zprávy o vyhlášení války. Papír a Morseova abeceda posunuly výměny informací do neuvěřitelných rozměrů.

Vynález knihtisku a rotačního tisku umožnil šíření informací na papírových arších v astronomických nákladech. Důležitá informace byla během několika dnů otištěna téměř po celém světě. Na papíře se častěji objevují kresby a karikatury. Dnes dobře známe kontroverzní karikatury s náboženským podtextem, které umějí „rozpálit“ mezi sebou věřící, a jejich účinek může být neodhadnutelný. Totéž platí o knihách, které mohou být „třaskavinou“ a současně roznětkou. Příkladů je mnoho, uveďme jen největší případy, fašistická literatura, islámské reakce na hanobení a zesměšňování Proroka.

Ve dvacátém století se šíření informací „papírovou“ cestou rozmohlo natolik, že mocní muži pochopili i nový rozměr tohoto média. Ovlivňování myšlení a jednání lidí, dnešní terminologií řečeno – tisková propagace a propaganda se stala novodobou zbraní. Do absurdních rozměrů dotáhla tuto vlastnost tisku fašistická propaganda. Stokrát opakovaná lež se stala pravdou a vyprovokovaná a emocionálně naladěná část čtenářů se začala chovat jako stádo bez vlastního mozku. Stejného efektu, ale v jiném segmentu, dosáhla americká komerční tisková sdělení.

Reklama začala masově ovlivňovat výběr výrobků a služeb a tisková reklama začala prodávat nejen výrobky, ale i politické myšlenky a jejich nositele. Tisková média dokázala na trh zavést bleskově nový výrobek, ale také uměla „udělat“ nového prezidenta. Promyšleně popsaný papír textem a navíc vkusně a účinně graficky zpracovaný se stal zbraní v rukou velkopodnikatelů, mezinárodních koncernů a politických uskupení či stran. A nedej bože, aby se stal papír nositelem myšlenek diktátorů a válečných štváčů, pak si můžete být téměř jisti, že tato „čistá“ puma rozhodně někde a někdy vybuchne. Nepodceňujte tedy účinnost této „papírové zbraně“ a vždy se snažte nazírat na sdělení z pozice zdravého selského rozumu. I když je to v dnešní záplavě „papírových médií“ věc velmi složitá, dá se alespoň oddělit zrno od plev. Jedině tak se nestane, že na stránkách novin a časopisů budou mlátit prázdnou slámu, vulgarizovat všechno a všechny. Některé informace opravdu připomínají odjištěnou rozbušku s náloží pro hromadné ničení vlastních názorů čtenářů.

PaP