Uprostřed zrajících hroznů, vinných sklípků, vinařů odhánějících špačky z vinohradů a tří návrší se „schovává“ město s historickými památkami světového významu. Město, jehož historie sahá až do 11. století, město které zdobí úpatí Pálavských vrchů, místo obklopené bílými skalisky a třpytícími se útesy, město pohostinných lidí a milovníků vína.

Na místě dnešního Mikulova stával v 11. století zeměpanský hrad. Poprvé se ale o Mikulovu píše až v roce 1249, kdy získali město Liechtenštejnové. O 326 let později bylo celé panství předáno rodu Dietrichštejnů, kteří vlastnili město až do roku 1945. V této době byl hrad přestavěn na renesanční zámek, který se stal sídlem olomouckého biskupa kardinála Františka Ditriechštejna, jehož přítomnost dala městu obrovský význam. V roce 1753 zde Marie Terezie přijala hold moravských stavů a roku 1805 zde po vítězství v bitvě u Slavkova podepsal Napoleon Bonaparte mírovou smlouvu s Rakouskem. Město si dodnes zachovalo pozdně středověký ráz, a proto si již v roce 1952 zasloužilo být prohlášeno za městskou památkovou rezervaci.

Na Mikulovském náměstí se potkávají stavební slohy různých dob. Renesance zde začala vládnout již v 16. století, kdy byl postaven tzv. dům U Rytířů. Nepřehlédnutelný morový sloup, nazývaný také sousoší Nejsvětější Trojice, pochází z roku 1724. Sloup sestává ze tří andělů, dvou soch svatých pánů a erbu Dietrichštejnů.

Ať už budete do Mikulova přijíždět z jakékoliv světové strany, vždy vás už na dálku bude vítat skvost Mikulova – zámek, který než se stal renesančním, prošel celou řadou přestaveb. V roce 1082 byl roubenou stavbou, kamenným hradem na počátku 13. století, v roce 1249 markrabím, za dolnorakouského šlechtice Jindřicha z Liechtenštejna románským hradem a od roku 1575 panstvím rodu Dietrichštejnů. Když byl zámek v roce 1719 zachvácen ohněm, byl již pak přestavěn ve 20. letech 18. století v barokním slohu. Podobná katastrofa padla na zdi zámku i při bojích o Mikulov koncem druhé světové války, kdy zámek opět vyhořel. Město ale nezaváhalo a pustilo se znovu do oprav pod vedením architekta O. Oplatka. Zcela nová budova se stala v roce 1959 sídlem okresního, později regionálního muzea.

Muzeum však vzniklo mnohem dříve. Dostupné dokumenty praví, že jeho vznik souvisí se založením Muzejního spolku v roce 1913. V letech 1922 – 1939 našlo své útočiště na radnici, od roku 1939–1953 sídlilo v židovské škole na Husově ulici a dalších šest roků, kdy již potřebovalo mnohem více prostor, se usídlilo v patrimoniální budově na náměstí. Od roku 1960 je muzeum správcem státního zámku v Mikulově a nabízí tři prohlídkové okruhy zámku. Pokud jste milovníky hroznů v tekuté podobě, bude vás jistě zajímat okruh zasvěcený vinařství. Prohlídka skýtá zámecký sklep s galerií vinařských lisů a do cesty se vám postaví i druhý největší vinný sud ve střední Evropě, jehož výrobu si objednal v roce 1643 Maxmilián z Dietrichsteina. Za 250 dní už stál sud ve sklepě. Sud se mozoly podepsal na rukou brněnského bednáře Christofa Spechta, jeho tří tovaryšů i tesaře Bartolma Schütze. Když však po 30 letech, kdy byl sud plněn desátkovým vínem, přišla neúroda, sud zůstal prázdný a po čase se poškodil. Zachránila jej výztuž železné konstrukce a dnes jej můžeme obdivovat pouze jako kuriozitu. Sudem byste pohostili své blízké s 1014 hektolitry sladkého, suchého či trpkého moravského moku. Nezkoušejte ale tento sud odnést, protože 26,1 tuny sami neuzvednete a doprava jeřábu do sklepení by také byla zbytečná. Možná ale bude brzy muzeum vyzývat návštěvníky, aby si s sebou na prohlídku vzali plavky, protože délka sudu 6,2 metru, největší průměr 5,2 metru a nejmenší průměr 4,5 metru by se mohly stát docela ucházejícím bazénkem pro otužování a plavání.

Již od 14. století osídlovali město Židé, což může potvrdit i rozsáhlý židovský hřbitov patřící se čtyřmi tisíci náhrobků k největším v republice. Cílem návštěvníků hřbitova je i Rabínský vršek, kde jsou pochováni slavní rabíni.

Okolí Mikulova je pro turisty jako stvořené. Samotnému městu dominuje přírodní rezervace Svatý kopeček s bílými skalami, lesem porostlými svahy s mnoha chráněnými druhy rostlin. Město leží na okraji Chráněné krajinné oblasti Pálava, nedaleko najdete rezervaci Pálava a Lednicko-valtický areál, který byl zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jen něco málo přes jeden kilometr od města Mikulova – v obci Mikulov – se nachází přírodní rezervace vrchu Turold s jeskyní, kde sice nenajdete krápníky, ale v hloubce 37 metrů se nachází 8 metrů hluboké jezero. Severně od města Mikulov, nad obcí Klentnice, se tyčí zřícenina Sirotčího hradu ze 14. století. Hrad patřil k pohraničním pevnostem a po vymření Přemyslovců po meči vlastnili hrad Liechtenštejnové. Po roce 1575 začal hrad pustnout a dnes na tomto místě zůstalo jen několik zdí a základů. Na obec Pavlov, která leží necelých 8 km od Mikulova, dohlíží zřícenina Dívčího hradu.

Nejedny pracovité lidské ruce, dobré srdce a láska k vínu vytvořily lány tohoto překrásného mikulovského kraje. Až pojedete do Mikulova, nespěchejte. Zastavte se ochutnat moravský skvost v některém z malovaných sklípků pohostinných vinařů s koštýřem opřeným o rameno, zapomeňte na všední starosti a nechte se unášet chutí tohoto tekutého moravského zlata, které vzešlo z naší matičky země.

ZaK