Pranostiky a lidové moudrosti se přenášejí z generace na
generaci. Mnohé z nich jsou staré i stovky let a lidé, hlavně v dnešní
době, jakoby se z nich nechtěli poučit.
Ještě než zasejeme, už přemýšlíme, kolik sklidíme a co si za to
koupíme. Doba je rychlá, přímo hektická a nabídky zboží a služeb
omámily nejednoho zarytého abstinenta.
Konzum a spotřeba na nás útočí ze všech stran. Je ale otázka, kde na to
všechno brát. To se týká nejen jednotlivců, ale i rodin a celého
státního aparátu. Již několik let si mnoho lidí myslí, že úroda bude
vždy nedprůměrná a zisky z ní přímo pohádkové. Úvěry, hypotéky a
další formy získání peněz jen kvetou a ruku v ruce s tím i exekuce a
soudy. Ti, kteří špatně zaseli, také málo sklízejí. Každý dobrý
hospodář si je toho dobře vědom, a proto se chová k setí i sklizni
pokorně a s náležitým respektem. V mnoha rodinách to pochopili a výdaje
přizpůsobili také svým příjmům. Utrácejí prostě jen tolik, kolik
sklidí. Velkou rodinou je ale také stát, který vedou politici. Právě oni
by se měli chovat jako mnozí hospodáři, ale není tomu tak. Dluhy
astronomicky rostou, zaseto máme hodně plevele a sklizeň bude špatná.
Nejdříve musíme svá políčka odplevelit a pohnojit, možná bude
i sklizeň tak lepší. Až budete letos vhazovat svůj volební lístek do
urny, pak nezapomeňte na prostý selský rozum. prostě jak zaseješ, tak
sklidíš.
Kabrňák
