Od listopadu už uplynula doba delší, než trvala první republika. Český národ prožíval útrapy spojené s vládou Hitlera, Stalina, Brežněva i Jakeše a věřil, že po roce 1989 už nastane konečně klid, pořádek a demokracie už nedovolí prospěchářům a zlodějům ožebračovat občana. Na první republiku můžeme být hrdí, ale na polistopadový vývoj nikoliv. Mocenské kliky stranických aparátů vytvořily neprůhledné struktury ekonomických chobotnic. Poslední volby a poslední vyjednávání jen potvrzují ono známé – košile bližší než kabát a kam vítr, tam plášť.
Švejkárny předváděné některými politiky by se daly přirovnat k chování mistra Beana a zdánlivá debilita Švejka se jeví jako genialita ve srovnání s některými výroky slovutných zastupitelů. Zemi zasáhla špatná nálada a smog i smrad se šíří kanceláří jednotlivých ministerstev. Kostlivci vypadávají ze skříní a kolem afér některých politických činitelů se line vůně olomouckých syrečků. Je nutno důkladně vyvětrat. Padni, komu padni. Hon na papaláše a pouhé konstantování toho, co a kde se ukradlo, nestačí. Každá akce a reakce má své zákonitosti a ty platí obecně. Může se ale stát, že v politice bude opět vše jinak. Syrečky, uzavřené ve skleničce, tolik nepáchnou a možná zakonzervování zlodějin by také nejeden politik uvítal. Uvidíme v příštích měsících, zda se nebudeme nuceni uchýlit k četbě knih Jaroslava Haška – doporučuji Galerii karikatur a možná v sebeobraně založíme i Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Tu prohnilou garnituru porazíme humorem a syrečky…
Kabrňák
|
|
