Kdo by alespoň jménem neznal bavorskou princeznu, později rakouskou císařovnu Alžbětu, přezdívanou Sissi. Narodila se na Štědrý den roku 1837 a už tehdy měla první zoubek, což se vykládalo jako štěstí. A Sissi skutečně byla mladé, veselé a upovídané děvčátko, vychovávané svobodně, což možná později bylo příčinou její melancholie. Jenže tenkrát nikdo netušil, že se jednou stane císařovnou. Na své zásnuby jela jako doprovod, neboť původně za nevěstu mladého císaře byla vybrána její starší sestra Helena, domácky zvaná Nené. Jenže jakmile František Josef I. spatřil Sissi, okamžitě se zamiloval. A co si císař umanul, to muselo být – jeho manželkou se stane krásná Sissi. Okouzlující mladá dáma si snad uvědomila, že ač nechtěla, přivodila své sestře nemilý přívlastek „ta, co ji císař odmítl“. A navíc tím skončil její dětský život, v patnácti letech se stala císařovou nevěstou. Pro mladou princeznu to znamenalo vzdát se všeho, co ji bavilo, a učit se vhodnému společenskému chování. Není divu, že v den svatby byla bledá a vůbec se neusmála. Tolik mladých dívek by na jejím místě rádo vykřiklo své „ano“ císaři, neboť byl nejen dobrá partie, ale velice atraktivní. Sissi však nadšená nebyla a „ano“ pronesla tichounce, že i kněz musel odečítat z úst.
Mladá císařovna se nesnesla s tchyní, arcivévodkyní Žofií. Ta dbala na vybrané společenské chování a Sissi často napomínala, kontrolovala a po narození dětí jí je sebrala. Nevěřila, že by je Alžběta mohla vychovat v pravé císařské děti. Sissi si zase stála za tím, že dítě patří k matce. Císař byl tak zaneprázdněn prací, že tomuto nevěnoval příliš pozornost. A pokud ano, snažil se manželku přesvědčit, že jeho matka to myslí dobře.
Za rok po prvorozené dceři Žofii, která zemřela ve dvou letech, přišla na svět další dcera Gisele a poté korunní princ Rudolf. Po narození syna Sissi věřila, že tím splnila svůj úkol a nebude na ni vyvíjen žádný nátlak. Teď už se bude věnovat opravdu pouze sama sobě. A tak se také stalo. Císařovna jen velmi výjimečně doprovázela svého muže Františka Josefa. Většinu času trávila cestováním, sportem, ale hlavně přísnými dietami. Uvádí se, že při své výšce 172 cm, vážila pouhých 45 kg. Byla posedlá svou vizáží a ochotná udělat cokoli, jen aby si udržela mladistvý vzhled a nízkou váhu. S přibývajícím věkem se jí samozřejmě dařilo jen to druhé. Jedla pouze ovoce, denně pila čerstvé mléko a šťávu ze syrového masa.
Milovala Maďarsko a Maďary, proto také žádala po císaři rakousko-uherské vyrovnání. Franzi Sissi skutečně miloval, a tak jí splnil, co chtěla. Za to mu umožnila vstup do svých komnat. Z tohoto spojení vzešla na svět poslední, pro Alžbětu nejmilovanější dcera Marie Valerie.
Když roku 1889 spáchal korunní princ Rudolf sebevraždu, stáhla se Sissi více do sebe a pro okolí se stala o něco podivínštějšíí. Z této nešťastné události také obviňovala svou snachu, princeznu Stefanii Belgickou, že dohnala nešťastného Rudolfa k tak závažnému činu.
Ztratila již druhé dítě, s tchyní si nerozuměla, manžel ji svou zaneprázdněností nevěnoval dost pozornosti, a proto již nevěděla, co by ve Vídni dále pohledávala. Od té doby, stále více chátrající, trávila život na cestách, zejména u moře. Na nátlaky císaře, který ji žádal o příjezd do Vídně, nereagovala. Tady ji bylo dobře, a i její zdravotní stav se zlepšil. Již tolik nepokašlávala a lépe si jí dýchalo.
Takto žila až do své smrti 10. 9. 1898, kdy ji v Ženevě zavraždil chudý anarchista Luigi Lucheni. Císař byl zdrcen. I když se svou ženou netrávil mnoho času, byl stále do ní zamilovaný tak jako v první den, co ji spatřil, a téměř denně psal své ženě milostné dopisy.